Přítomný okamžik

Máme k dispozici 24 hodin denně, ale kolik z toho trávíme v přítomném okamžiku? A proč se nad tím vůbec zamýšlet?

Z mé zkušenosti je bytí v přítomném okamžiku uvolňující. A právě i koně tento stav velmi zřetelně rozpoznávají. Znáte to, když malé dítě může klidně sahat koni do nozdry, lézt mu kolem nohou, zatahat ho za uši a kůň se ani nehne? Je to proto, že koně milují mláďata a poznají je? Nebo si koně prostě jen užívají přítomnost s každým, kdo dokáže být v přítomném okamžiku, neboť v něm se cítí být zrelaxovaní a uvolnění?

Poznala jsem to poprvé na vyjížďce s mým koněm, po kurzu zaměřeném na zlepšení zraku. Dostali jsme tam pár cviků, co lze snadno dělat kdekoli a tak jsem nelenila a jako ideální místo se mi zdál i les, kam jsem jezdila na vyjížďky. Asi půl hodiny v sedle jsem se soustředila jen na cviky na oči, až najednou jsem si uvědomila, jak je můj kůň nezvykle klidný, uvolněný. Ještě pořád mi to ale nedocházelo. Ale podpořilo to mou chuť praktikovat cviky na oči.

Po čase mi však kamarádka poslala odkaz na The trust technique (trust-technique.com), kde úžasný James French zpřístupňuje zdarma úvodní videa do světa přítomného okamžiku, neboli do světa důvěry, uvolnění, relaxace a komunikace se zvířaty. Za placené členství pak získáte desítky videí, inspirace a návodů na pochopení světa zvířat a jejich vztahu s lidmi.

Ještě chvíli mi trvalo si daná uvědomění propojit, ale dnes z těchto znalostí čerpám a snažím se dopřát sobě i svému koníkovi pohodu nejen na vyjížďkách, právě jen přítomným okamžikem. A že to je někdy dřina, vypnout hlavu, vypnout myšlenky a emoce a jen být...  Ale zkuste to také!

Konkrétní příklad? Všichni koňáci vědí, jak kůň dokáže "číst myšlenky". A když se venku bojí bubáka vpravo? Často ani nevím, na co reaguje, neboť já se dívám vlevo. Bojí se něčeho před námi? Upřu zrak o pár metrů dál vpředu... Obdivuji ten krásný list na stromě, či pampelišku na zemi, neobyčejně obyčejný kamínek na cestě, vnímám vůni lesa a to celým svým já, v přítomném okamžiku! A tohle vše si můj kůň také přečte. A je nám oběma lépe! Rozšiřujeme vědomě pozitivní energii, oba z ní zároveň čerpáme a propojujeme se. A když se kůň přeci jen lekne? No a co? Má dovoleno být sám sebou. Ale vždy se zpětně ujistím, kde jsem byla ve svých myšlenkách. Zda v přítomném okamžiku nebo někde na výletě za tím, co se stalo nebo za tím, co se teprve může stát. A mému učiteli stále děkuji, že mě učí trávit v přítomném okamžiku víc času... Je mým zrcadlem!